Často míváš pocit, že tě na tvých toulkách cosi provází a oslovuje. Bloudíš světem, díváš se kolem sebe a to co vidíš, zapisuješ jako do deníku. Dřív než slunce zapadne za horizont, digitální otisk krajiny obalíš do několika slov a zaznamenáš, abys věděl, kde jsi byl.
Příběh krajiny jsem začal psát na v Jeseníkách v březnu 2017. Myšlenka projektu se ale zrodila mnohem dříve, během studií na Institutu tvůrčí fotografie, když na přednáškách krajinářské fotografie nám pedagog Jan Pohribný často říkával: „Není důležité, jestli v krajině nějakou fotografii uděláš, mnohem důležitější je, že v ní jsi.“ Tahle věta se mi vryla do paměti už tehdy, ale docenil jsem ji vlastně až nedávno, když jsem při svých toulkách krajinou hledal samotu a klid v okolní přírodě.
Žádný fotoaparát ani přesný plán, co vyfotíš nebo napíšeš. Žádné úpravy v počítači, jen to, co ti nabízí tvůj mobilní telefon, Instagram a Facebook – prostředky tvého sdělení. Výlet za poznáním sebe sama, odpočinek od těžkých dokumentárních souborů, na kterých dlouhodobě pracuješ. Každodenní starosti necháváš doma a krásu hledáš v obyčejných prožitcích, často kýčových, jak život sám někdy bývá. Dřív jsi je zatracoval, ale teď tě naplňují.
„Jeho Příběh však lze chápat také jako cestu, snad i jako návod, jak každý může uchopit svůj vztah k prostředí, které nás obklopuje a které máme i v sobě. Jak krajinu prožít rovněž fyzicky, jak v ní putovat, jak se do ní vracet, sledovat její proměny v ročních obdobích a někdy i nechtěné zásahy člověka ve jménu pokroku a ekonomického růstu“—Jan Pohribný
Navštívil jsem nespočet krásných míst a když se můj mobil začal plnit snímky a texty, bylo na čase se posunout dál. Díky sociálním sítím se o projektu dozvědělo mnoho lidí, kteří začali mou práci sledovat na mém osobním Instagramu a Facebooku. Z virtuálního světa jsem projekt převedl i do toho fyzického. V dubnu 2019 proběhla v Olomouci první výstava. V pozměněné podobě byl Příběh krajiny představen v ostravské Komorní scéně Aréna a začátkem roku 2020 se dočkal uvedení v prostorách frýdeckého zámku. V listopadu 2020 vychází Příběh krajiny knižně.
„Prostřednictvím krajinných obrazů získáváme vhled do básníkovy duše. Lukáš Horký opírá některé fotografické krajiny ticha o vlastní slova, která pramení z prožívaných emocí. Tam, kde slova chřadnou, nechá autor čistě působit obrazy naplněné mystikou všednosti a ticha.“—Jiří Siostrzonek
Vydáno v listopadu 2020 v nakladatelství Surbanz, kde ji lze rovněž koupit.
Průvodní text: MgA. Jan Pohribný, MQEP
Závěrečný text: Doc. Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D.
Grafická úprava: MgA. Mgr. Lukáš Horký
Vydal: Lukáš Horký – Surbanz
Rok vydání: 2020 (1. vydání)
Počet stran: 252
Rozměr: 22 x 20 cm
ISBN 978-80-907872-3-0
Na svazích Králického Sněžníku se držely poslední zbytky sněhu a krajina Lukáše Horkého začala psát svůj příběh.
První výstava se odehrála v prostorách covorkingového centra v Olomouci.
Pro výstavu v Komorní scéně Aréna sestavil kurátor Martin Popelář soubor fotografií krajin, ve kterých je patrná stopa lidské existence.
Rozsáhlejší výběr kurátora Tomáše Juřáka se představil v prostorách frýdeckého zámku. Fotografie byly vystaveny za velkého zájmu veřejnosti až do června.
Řeka Morávka jako spojující prvek. Velkoplošné tisky na plátně v prostorách kavárny v Dobré.
Jednotlivá roční období se střídají v nekonečném koloběhu. Přijde konec a pak zase začátek. Editorka Monika Čermínová vymýšlí koncept knihy. Vybírají se fotky a texty.
Po několika měsících příprav je kniha připravena k tisku. Lukáš Horký nenechává nic náhodě a kontroluje výjezd přímo v tiskárně.
Lukáš Horký absolvoval Fakultu informatiky Masarykovy univerzity v Brně a Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde dále pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se vizuálním uměním, grafikou a videem. Jsou mu blízké různé intermediární experimenty, ale je především dokumentární a divadelní fotograf. V rámci černobílého cyklu Moje město od roku 2008 systematicky zaznamenává proměny města Frýdek-Místek. Svůj soubor představil v roce 2018 v opavské galerii KUPE a v následujícím roce také v Galerii Opera v Ostravě. O rok později za něj obdržel čestné uznání v soutěži Slezská novinářská fotografie. Téma proměny postindustriální krajiny provází celou jeho dosavadní tvorbu – fotografuje také zaniklé obce v Sudetech. Věnuje se převážně dlouhodobým projektům. Od jara 2017 píše obrazové lyrické deníkové záznamy ze svých toulek krajinou Jeseníků a Beskyd, které nazývá Příběh krajiny. Je také hudebníkem ve formaci Downbelow a ve volném čase hraje basketbal za BK Frýdek-Místek.
www.lukashorky.cz | instagram.com/lukashorky | facebook.com/lukashorky